Afghánistán
Situace v zemi
Neexistuje snad komplikovanější území na stabilizaci než právě Afghánistán. Země moha etnik i jazyků, která od roku 1979 nepoznala nic jiného než válku. Měnily se její příčiny i intenzita, ale hlavní hybatelé zůstávali stejní.
Západní koalice do země intervenovala nedlouho po 11. září 2001, a to z důvodu, že tehdejší hlava hnutí Talibán a vládce Afghánistánu, Mula Omar, ukrýval strůjce teroristických útoků Usámu bin Ládina, se kterým byl pokrevně spřízněn.
Intervence měla tři fáze. V té první se podařilo vojensky porazit hnutí Talibán a ustanovit vládu pod vedením Hámida Kárzáje. Ve druhé byla tíha činnosti zaměřena na rekonstrukci země zcela zničené předchozí válkami. Ve třetí fázi byla pozornost věnována zejména výcviku bezpečnostních složek (armády, policie...) a postupnému předávání zodpovědnosti za osud země do rukou samotných Afghánců.
Činnost výsadkářů
Chrudimští výsadkáři byli pravidelně nasazování na území Afghánistánu od roku 2007 ve velkých počtech, což mělo zásadní formativní vliv na celou generaci výsadkářů. Nasazení bylo zaměřeno především na rekonstrukční činnost, činnost vojenského poradenství a bojové patrolování. Mezi hlavní nasazení patřila:
- PRT Fajzabád, PRT Logar (průzkumné a bezpečnostní úkoly)
- OMLT Wardak a JPAV Logar (mentoring bojového praporu ANA a speciální jednotky ANP)
- SR BAF (bojové patrolování v okolí letiště Bagram)
Mali
Situace v zemi
Základní dělící linie v Mali se, už od získání samostatnosti na koloniální Francii v roce 1960, táhne mezi většinovými Bambary žijícími na jihu a menšinovými Tuarégy kočujícími na severu. Problém je to historicko-etnický, jelikož Tuaregové ovládali karavany s otroky napříč Saharou, přičemž otroky byli především Bambarové. Ti se však v novém státě stali vládnoucí třídou, což způsobuje opakované povstání Tuaregů proti centrální vládě.
Situace v roce 2013, kdy byla Francie nucena intervenovat v rámci Operace SERVAL ve prospěch malijské vlády proti tuarežským povstalcům, byla o to obtížnější, jelikož se mohli Tuarégové v důsledku tzv. Arabského “jara” opřít o pomoc islamistů z okolních států.
Činnost výsadkářů
Výsadkáři byli v rámci mise Evropské unie nasazeni na pomoc vládě Mali od samého počátku v roce 2013. Zajímavostí bylo, že pro první kontingent uplynulo od prvních úvah vlády ČR po nasazení prvního výsadkáře jen několik málo týdnů, což plně prověřilo bojovou připravenost útvaru k vyslání jednotky bez možnosti cílené přípravy.
Charakter úkolů se od prvního nasazení zásadně nezměnil, zvětšil se jen jeho rozsah. Hlavní tíha úkolů stále spočívá v úkolech ostrahy základen a konvojů (zejména v Bamaku), přičemž část jednotky se podílí na výcviku ozbrojených složek Mali (zejména výcvikové středisko Koulikouro).
Irák
Situace v zemi
Situace v Iráku je nestabilní přinejmenším už od Irácko-Iránské války mezi lety 1980-88. Po krátkém období klidu Irák v roce 1990 vojensky obsadil sousední Kuvajt a prohlásil ho za svou provincii. Následovala vojenská intervence OSN vedená Spojenými státy americkými, která v Operace POUŠTNÍ BOUŘE Kuvajt osvobodila, avšak ponechala vládnoucí režim v Iráku v čele se Sadámem Husajnem u moci. To se změnilo až během tzv. Války proti teroru, kdy v roce 2003 intervenovala koalice vedené Spojenými státy Americkými proti samotnému iráckému režimu strany Baas, který svrhla.
Hlavní štěpná linie, kterou dovedně využívají povstalci, je náboženská. Menšinoví Sunité byli za minulého režimu vládnoucí třídou, zatímco většinoví Šíité patřili mezi ovládané. To se po svržení režimu strany Baas změnilo, což nelibě nese dřívější vládnoucí menšina.
Činnost výsadkářů
Ačkoliv jednotlivci ze 71. úderného výsadkového praporu se účastnili už první války v Zálivu jakožto součást Operace POUŠTNÍ BOUŘE v roce 1990/91, kdy zodpovídali za ochranu nasazené československé protichemické jednotky, první nasazení organické jednotky se datuje až do druhé války v Zálivu jako součást Operace TRVALÁ SVOBODA v letech 2002/03.
Nejprve četa ochrany, postavená na základě 3. výsadkové čety, 1. výsadkové roty, poskytovala bojové zajištění prostoru dekontaminace a zabezpečovala doprovody humanitárních konvojů do Iráku.
Tu vystřídala četa ochrany, postavená na základě 1. výsadkové čety, 1. výsadkové roty, poskytující bojové zajištění prostoru rozmístění 7. polní nemocnice ve městě Basra na jihu Iráku.
Země bývalé Jugoslávie
Situace v zemi
Balkán byl vždy příslovečným sudem střelného prachu a Jugoslávie (jejíž původní název “Království Srbů, Chorvatů a Slovinců” napovídá, o jak mnohonárodnostní celek se jednalo), rozhodně nebyla výjimkou.
Po skončení 2. světové války se sice podařilo tehdejšími partyzánskému vůdci Josipovi Brozovi Titovi utlumit národnostní tenze v rámci Jugoslávie, ale hospodářské problémy a sílící moc svazových republik na úkor centrální vlády po jeho smrti daly těmto tenzím nový život. Po sérii válek se bývalá Jugoslávie rozpadla na nezávislé státy Srbsko, Chorvatsko, Slovinsko, Bosna a Hercegovina, Makedonie, Černá Hora a Kosovo.
Ačkoliv je bezpečnostní situace po několika vojenských intervencí západního společenství v současné době klidná, na charakteru regionu a jeho specificích se nic nezměnilo.
Činnost výsadkářů
I když jednotlivci z řad 43. výsadkového mechanizovaného praporu byli nasazeni na území bývalé Jugoslávie již v pozorovatelských misích OSN UNPROFOR před uzavřením Daytonských mírových dohod, hlavní tíha nasazení přišla až v rámci misí IFOR, SFOR a SFOR II. Právě tato nasazení významně předurčila další směřování útvaru. Dokázala vyselektovat budoucí velitelské kádry a zároveň znamenala řadu prvenství pro AČR jako takovou. Nasazení v misi SFOR II v roce 2000 bylo totiž vůbec první nasazení profesionálního útvaru AČR do zahraniční mise, a to pod velením budoucího NGŠ podplukovníka Aleše Opaty.
Ojedinělou zahraniční misí bylo nasazením 3. výsadkové roty pod velením kapitána Oldřicha Nápravníka do Operace ESSENTIAL HARVEST v roce 2001 na území Makedonie. Po urychleném vzdušném přesunu z České Republiky do Skopje zajišťovala jednotka proces výběru zbraní od albánských povstalců po nedávné občanské válce.
Další mísí, která formovala útvar až do zahájení operačního nasazení v Afghánistánu, bylo opakované nasazení v misi KFOR na území Kosova. Charakter nasazení spočíval zejména v provádění patrolovací činnosti a poskytování bezpečnosti etnickým menšinám.
